------PRŮZKUM U DYMOKUR------ Dymokurská drážka nám po sobězanechala mnohé stopy, z nichž se
můžeme domnívat, jak vypadel její provoz. Zůstalo zachováno nejen zemní těleso, ale také zbytky řepařských vozíků, jak jsme již zmínili výše, neobvyklé konstrukce.
Naši cestu zahájíme na místním nádražíčku, přesněji v místní nácestné zastávce, kam nás zaveze motorový vůz řady 810, pendlující na trati Chlumec nad Cidlinou-
Městec Králové-Křinec. Přijíždíme-li od Chlumce, uvidíme těsně před Dymokurami vlevo od trati budovy bývalého cukrovaru, který ukončil svojí činnost před několika
málo lety a od té doby nepřetržitě chátrá. Dnes jej využívají dokonce tri firmy, jejichž náplní je zcela něco jiného, než výroba cukru! Jsou to PRAGA, MINERAL, KREMENT a
ČECHOFRACHT.
Vystoupíme z vlaku a vydáme se podél nádraží směrem k cukrovaru. Jdeme vlastně po žluté turistické značce, která nás budeještě nějakou dobu provázet. Přijdeme k silnici z Dymokur k Jičínu a stojíme před jednou z bran bývalého cukrovaru. Vydejme se
vlevo na přejezd . Pokud odtud půjdeme po koleji směrem k Chlumci, uvidíme po pár metrech vpravo zarezlá a zarostlá vrata (za rychlostníkem "50" a proti skříni zabezp.zař.). Tudy vycházela z cukrovaru hlavní větev úzkokolejky k "Hajcu" a Záhornicím.
Křížení s tratí ČSD bylo tedy úrovňové. Vraťme se na silnici a pokračujme po ní. Přicházíme k pravotočivé zatáčce a vpravo od ní uzříme zřejmě zbytky propustku, kterým řepařka procházela jednou vodotečí. Pokračujeme stále po silnici a žluté značce.
Ta však záhy odbočí vlevo na asfaltovou cestu. Ocítame se v zemi nikoho, pod hrází Pustého rybníka, která je dnes zastíněna náspem silnice I/32 Poděbrady- Jičín. Přišli jsme do území, které prošlo intenzivní "zemědělsko-průmyslovou" činností a tak
stopy po "úzké" zde nenajdeme. Pokračujeme tedy po žluté na protilehlou stranu údolíčka, kde odbočíme vpravo a dojdeme na hlavní silnici. Šikmo přejdeme silnici a vydáme se po asfaltové cestě přehrazené proti vjezdu automobilů uzamčenou závorou zpět k
Pustému rybníku.
Po několika desítkách kroků dojdeme na turistické rozcestí. Stojíme v místech, kde byla odstavná kolej, na níž byla ponechávána lokomotivami zátěž před obtížným stoupáním k "Hajcu". Po koleji zde však nezbyly žádné stopy. Trať odtud až k "Hajcu" a dále
je však dobře patrná. Jak ji najít? Postavíme-li se čelem k lesu a turistickým směrovkám, vlevo od ukazatele uvidíme patrnou pěšinu do lesa. Vydejme se tedy po ní a po cca 20 metrech spatřime vpravo od žřetelného náspu zbytky vozíků dymokurské drážky. Jsou
zde jasně patrné zbytky rámu, řešení nárazníků a také způsob uchycení korby na řepu.
Pokračujeme dále po náspu lesem, nejprve v přímé, poté v pravém oblouku. Podél trati jsou dokonce i patníky, snad bývalé hektometry. Trať přechází opět do přímé, stále v nepatrném náspu. Vpravo od trati leží zbytky dalších vozík, některé dokonce s
tažným hákem. Trať vede již od Pustého rybníka v poměrně velkém stoupání, což nás utvrzuje v tom, že služba na tomto úseku nebyla jednoduchá. Nyní přicházíme k asi největšímu zářezu na této bývalé drážce. Měří několik metrů a je zčásti v levotočivém
oblouku. Na bývalém tělese leží zbytky štěrku. Poté co vyjdeme ze zářezu objeví se v lese větší trávou porostlou mýtinu. Také stoupání trati zde končí! ANO, ANO, jsme na místech, kde stávala první výtopna tratě tzv. "HAJC". Po něm zde nezbyly žádné stopy,
akorát 3 prařce, trosky topítny a dokonce docela zachovalá pec na písek. Dále je trať do cela zarostlá ( průzkum dále je vhodný na podzim nebo častně z jara). Jestli chceme pokračovat dále tak jdeme po náspu který uhýbá doleva. Těleso pokračuje lesem dále
asi 2 kilometry až na plac kde lesníci mají klády drěva. Dale trať pokračovala do Záhornic, Sekeřic.